Šumař Šumař řeže struny, Své světle hnědé vlasy pohazuje a hází.     On nese šavli po svém boku,     Nosí široce skládaný hábit. "Šumaři, proč ten zběsilý zvuk? Proč se tak divoce rozhlížíš kolem sebe?     Proč skáče tvá krev jako vzdouvající se moře?     Co tě tak zoufale žene do luku?" "Proč si hrajem? Nebo burácení divokých vln? aby mohli rozbít skalnaté pobřeží,     aby oko bylo oslepeno, aby se hruď vzdouvala,     Ten výkřik duše se nese dolů do pekla." "Šumaři, s opovržením si trháte srdce. Zářící Bůh vám propůjčil vaše umění,     oslnit vlnami melodie,     Vzlétnout za hvězdného tance na obloze." "Jak to! Ponořím se, ponořím se bez selhání Má krvavě černá šavle se zabodla do tvé duše.     Že Bůh ani nechce, ani nechce,     Vyskočí do mozku z černých mlh pekla. "Dokud není srdce očarováno, dokud se smysly nerozechvějí: Se satanem jsem uzavřel svou dohodu.     On křídou kreslí znamení, bije čas pro mě,     Hraju pochod smrti rychle a svobodně. "Musím hrát temnotu, musím hrát světlo, Až mi tětivy luku úplně zlomí srdce." Šumař řeže struny, Své světle hnědé vlasy pohazuje a hází.     On nese šavli po svém boku,     Nosí široce skládaný hábit. —Karel Marx