Lidé jsou podvědomě vždy zaseknutí v režimu hodnocení a porovnávání, a když někoho postihne neštěstí, náš primitivní mozek nám dá dopaminový nával, jako bychom dostali mega podporu ve vlastní pozici Škodolibost je snadno pochopitelná, pokud budeme ke světu přistupovat jako k jedné velké hře s nulovým součtem.