Když strach prořízne vaše ego, zůstanete ve stavu smutku, který vám připadá jako konec všeho. Je to, jako by se život zhroutil a nic už nedává smysl. Ale právě v těchto chvílích se začíná probouzet něco hlubšího. Začíná se formovat tichá vnitřní síla, podporovaná stejnou silou přírody, která vás kdysi tlačila do smutku. Tato transformace začíná, když ukotvíte svou bolest k něčemu většímu, než jste vy sami. Může to být božství ve vás nebo božská přítomnost proudící skrze lidi kolem vás, kteří nabízejí emocionální podporu, když ji nejvíce potřebujete. V tomto odevzdání se stane něco hlubokého. Já se stává přítelem sebe sama. Ale před tímto posunem bylo já svým vlastním nejhorším nepřítelem, zaslepeným egem a odpojeným od své pravdy. Pouze když se ego zlomí, objeví se skutečné já, připravené držet vás za ruku v temnotě, kterou kdysi popíralo.
3,7K